Standard plemene FCI č. 104 / 24.07.1996 / D
(Autorizovaný překlad platící pro území ČR.)
Země původu: Německo
Zařazení: lovecký pes
Klasifikace FCI: Skupina 8 : přinašeči, slídiči a vodní psi Sekce 2 : slídiči s pracovní zkouškou
Krátký pohled do historie:
Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí
psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za
lovnou zvěří.
Historicky lze doložit i název "křepelák".
V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul na
přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který
pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s
několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s
bílými znaky) a bílohnědá štěnata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené
znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla
u zrodu varianty běloušů.
Rudolf Frieb (R.F.), který během několika
desítek podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem
přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a
bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní
předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu
cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit degeneraci chovu
následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako
rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant.
Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na
větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě.
Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a
charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z
nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Zpravidla se však i
v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene
zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve.
Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí
slídiči a všestranně použitelní lovečtí psi.
Celkový vzhled:
Německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slídičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.
Důležité proporce:
Poměr délky těla ke kohoutkové výšce: 1,2 : 1
Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce: 0,5 : 1
Poměr délky tlamy k délce mozkovny: 1 : 1
Chování a charakter (povaha):
Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a
přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.
Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou:
HLAVA:
Mozkovna: ploché temeno, přiměřené šířky, bez znatelného týlního hrbolu.
Stop: jen málo vyjádřen.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: nosní houba velká a tmavá, s široce otevřenými nozdrami. Pigmentové
skvrny na nose jsou vadou, psa zdobí klabonos.
Morda: silná s širokým hřbetem nosu, směrem dolů lehce zaoblená, rozhodně
ne špičatá, ne kratší než mozkovna.
Pysky: rovné, suché, pevně přiléhající, pigmentace odpovídá barvě srsti.
Čelisti/zuby: úplný chrup se 42 zuby s následujícím zubním vzorcem
(schematicky při pohledu zepředu):
Vpravo M P C I I C P M vlevo Horní čelist 2 4 1 3 3 1 4 2 horní čelist Dolní čelist 3 4 1 3 3 1 4 3 dolní čelist
Řezáky horní čelisti přesahují jako nůžky řezáky dolní čelisti; klešťový skus se toleruje; zuby dobře vyvinuté, skus silný.
Líce: suché, kůže těsně přiléhá, jařmové oblouky nevystupují.
Oči: středně hnědé, pokud možno co nejtmavší, středně velké, uložené
poněkud šikmo, nevystupují ani nejsou zapadlé; pevně přiléhající oční víčka bez
viditelné spojivky. Řasy na okrajích víček.
Slechy: vysoko a široce nasazené, ploše visící těsně za okem, bez známek
vytáčení. Nejsou silné, masité ani hadrovitě svěšené. Se stejnoměrným osrstěním
přesahující vnitřní okraj. Ucho natažené kupředu dosahuje k čenichu.
Krk: silný, šíje mimořádně dobře osvalená, pod tupým úhlem plynule
přechází do kohoutku; bez známky volné kůže na hrdle a bez laloku se plynule
rozšiřuje k hrudi.
TRUP:
Hřbetní linie: jednotlivé části těla rovné, plynule přecházejí, záď
lehce spáditá, prut nesen v prodloužení hřbetní linie nebo mírně pod ní.
Kohoutek: silný a výrazný.
Hřbet: krátký a pevný, bez pronesení za kohoutkem.
Bedra: dobře osvalená, a proto působí mohutným dojmem.
Záď: lehce spáditá, nesmí být přestavěná, poněkud níže než kohoutek.
Hrudník: při pohledu zepředu oválný. Při pohledu z profilu dosahuje až k
lokti . Hrudní koš dlouhý, dobře klenutý, nesmí být sudovitý ani plochý.
Spodní linie a břicho: od posledního volného žebra je břicho dozadu
přiměřeně vtažené. Celá spodní část trupu by měla být hustě porostlá krycí srstí
i podsadou.
Prut: nesen v prodloužení hřbetní linie, v klidu rovně nebo poněkud
svěšen. Při vzrušení nesen mírně nad hřbetní linií a v živém pohybu. Aby
nedocházelo k jeho poranění, měl by se během prvních tří dní života kupírovat
nejvýše o jednu třetinu.
(V zemích, kde je kupírování zakázáno, se může ponechat přirozený).
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany
dobře pod tělem a směřují kolmo k zemi, dobré zaúhlení.
Plece: silně osvalené, lopatka dobře přiléhá a směřuje šikmo vzad.
Nadloktí: při pohybu se lehce pohybuje kolem hrudníku.
Loket: těsně přiléhá k trupu, není vbočený ani vybočený.
Předloktí: rovné, přechod ke kloubům bez rachitických příznaků.
Zápěstí: silné.
Nadprstí: nepatrně směřuje dopředu.
Tlapka: lžícovitého tvaru, prsty těsně přiléhající, kočičí nebo zaječí
tlapka nežádoucí. Polštářky pevné, odolné, dobře pigmentované a silné dobře se
obrušující drápy.
PÁNEVNÍ KONČETINA
Všeobecně: při pohledu ze strany dobré úhlení kolen i hlezen; při pohledu
zezadu končetiny rovné a rovnoběžné, postoj není sudovitý ani kravský; silné
kosti.
Stehno: široké a velmi svalnaté, dobré úhlení mezi pánví a stehnem.
Koleno: silné s dobrým úhlením mezi stehnem a bércem.
Bérec: dlouhý, svalnatý a šlachovitý.
Hlezno: silné.
Nárt: krátký, postavený kolmo.
Tlapka: viz. tlapka hrudní končetiny.
Mechanika pohybu: plynulá a prostorná. Běhy se pohybují rovně a souběžně
těsně podle těla.
Kůže: pevná, těsně přiléhající, bez vrásek a pigmentace.
OSRSTĚNÍ:
Srst: silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst
(Astrachán) nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou. Není příliš dlouhá ani
jemná či dokonce hedvábná. Na šíji, sleších a na zádi často kudrnatá; zadní
strana končetin a ocasu s dobrými praporci; často bohatý límec; dobře osrstěné
je i břicho. Na tlamě a mozkovně je krátká ale hustá srst; slechy pokrývá dlouhá
kudrnatá nebo hustá zvlněná srst, která přesahuje i přes jeho vnitřní okraj.
Meziprstí je rovněž hustě osrstěno, srst však není příliš dlouhá.
Barva: německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech:
U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené znaky (pálení) nad očima.
na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru.
VELIKOST A HMOTNOST
Kohoutková výška: psi: 48 - 54 cm
feny: 45 - 52 cm
Hmotnost: odpovídá kohoutkové výšce a pohybuje se přibližně mezi 18 - 25 kg (feny jsou poněkud lehčí než psi).
VADY
Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí chápat jako vada,
jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm závažnosti odchylky.
Například:
Těžké vady:
Vylučující vady:
Poznámka: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.
Český standard předložil klub Nkř. a byl schválen standardní komisí ČMKU v srpnu 1997.
Úvodní strana | |